Není málo času, který máme, ale mnoho času, který nevyužijeme.
Přátelství má být věčné, nenávist pomíjející.
Jak poznáte, že jste opravdu staří?

Když budete v učebnicích dějepisu nacházet věci, které si pamatujete z novin.
Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.
Není málo času, který máme, ale mnoho času, který nevyužijeme.
Pravé přátelství je rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno.
Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.
Kdo hledá přátele bez chyby, zůstane bez přítele.
Člověk si nemá stýskat na svou dobu, ano, doba je zlá, ale jsme tady, abychom ji zlepšili.

Trefně popsaná situace v našem státu

Toto mi přišlo e-mailem, není to z mé hlavy . . .

Díky státe, díky vládo.... 

Bydlíme se ženou, která je  na mateřské, a malým dítětem v menším okresním městě 120 km od Prahy ve zděděném rodinném domku. Ještě nedávno jsem pracoval jako systémový analytik u místního výrobce telekomunikačního softwaru, vydělával jsem na náš region slušné peníze, žena dostávala mateřskou a docela hezky a spokojeně jsme si žili. Vydělával jsem 15 000 čistého, žena má mateřskou 3 630, za 18 630 korun se u nás dá slušně žít. 

Shodou různých okolností můj zaměstnavatel zkrachoval. Nepříjemné... Slušnou práci u nás neseženu a tak jsem se rozhodl hledat v Praze. Našel jsem si práci hned, jsem profík v oboru, plat je slušný - 38 tisíc. Na denní dojíždění to ovšem není, takže si musím pronajmout byt a domů jezdit jen na víkendy a jedenkrát v průběhu týdne, když je třeba ženě pomoci, a taky aby nebyla pořád s dítětem sama. Samozřejmě něco stojí stravování v Praze, máme sice stravenky a žena mi dává jídlo sebou, ale stejně se nevyhnu občas nějaké restauraci. Ale práce mně baví, mám skvělé výsledky, firma je se mnou velmi spokojená a daří se nám. 

Pracuji v Praze už měsíc a půl a přišla první výplata - 26 600 
korun na dlaň. Z toho okamžitě vypláznu 10 000 korun za pronájem garsonky na Jižním městě. Ještě za vodu, plyn, internet (tedy výpalné Telecomu) 2000.  Soukromě najedu domů a zpět 1 920 km, což mně stojí jen na benzínu 4 800. Za různé  další nutné pražské poplatky, které bych doma neměl, vydám asi tisícovku. Počítám, počítám.... Jsem blázen, abych tady makal celý týden bez rodiny za 8 800? Moje žena bere mateřskou 3 630, náš společný příjem je tedy 12 430 korun. Jak s tím vyžít? Naše životní úroveň upadá.
 

Dávám výpověď, odjíždím domů a přihlašuji se na Úřad práce. Moje 
odměna činí 10 800 korun za celodenní hraní s dcerou. Protože se večer nudím, skládám známým pécéčka. Udělám tak jedno týdně. Na každém vydělám asi 2 000, tedy 8 000 měsíčně na ruku. Uvažoval  jsem, že si zřídím ŽL a začnu se tím živit. Tak jsem zašel na úřad. Paní mi vysvětlila, že musím platit minimální zálohy na sociální a zdravotní  pojištění, dohromady asi 3 000 za měsíc. Minimální daň mi ukousne minimálně 840  korun měsíčně. Počítám, počítám... Z mých vydělaných 8 000 mi tedy zůstane 4 160. Polovina? Paní, nechte si ten formulář...
 

Podnikám dál na černo, neplatím nic, zdravotní za mne platí stát 
a sociální pojištění nikdo. Stejně je k ničemu. Dostávám 10 800 od Úřadu práce, 8 000 za služby přátelům, manželka 3 630, takže náš celkový příjem do rodiny je 22 430. Naše životní úroveň se rapidně zvedla, letos v létě si konečně dovolíme dovolenou u moře a v 
zimě lyžování v Alpách. Minulý měsíc jsme si vyřídili sociální příplatek na bydlení a na dopravu MHD, dcera má atopický ekzém a manželka ji musí vozit k lékaři. To udělá 3000 měsíčně, vyděláváme už 25 430 čistého a koupili jsme si hezkou Fabii na leasing.
 

A hodná paní na úřadě slíbila, že nám příplatek doplatí za rok 
nazpět: potřebuji nové lyže a manželka si vyhlédla kožíšek. Těšíme se, až manželce zvednou mateřskou na 7000, možná bychom si pořídili druhé dítě a koupili nové, lepší, zahraniční auto, ten leasing z těch 35 800 čistého lehce utáhneme. Jednou za půl roku se nechám na chvíli zaměstnat a pak hurá znovu na ÚP. No, nějak ten měsíc vždycky přežiju....To víte, už jsem si zvykl na svůj denní režim: v 10 ráno žena zajde pro rohlíčky do pekárny, po cestě mi koupí noviny (samé potěšitelné zprávy!), pak si chvíli hraji s dcerou a vyrazíme někam na výlet, podle počasí - do přírody, na koupaliště, na běžky, do aquaparku. Jen mně občas přepadá splín a pak mne trochu mrzí, že moje dvě 
vysoké školy, inteligence i schopnosti nejsou využity. Nemělo by to mrzet i tu paní na Úřadě? Ale  brzy mně to přejde, vždyť se máme tak dobře a já nejsem nevděčný!
 

Když se vrátíme z výletu, potkám občas kluky z bývalé práce a 
pozvu je na pivo. Jsou furt nespokojení, což chápu. Makají a stále jim 
nestačí peníze. A přitom je to tak jednoduché...

 
Díky státe, díky vládo!

Miluji tuhle zem !!!

 

BARVY ŽIVOTA
Web pro seniory,
ale i později
narozené.
Díky,že jste sem
zavítali,
zase se vraťte !!!

 

 
Víte, proč v domově důchodců neexistuje šikana? Protože nikdo neví, za kolik to má.
Mladé dovede být každé tele, ale zestárnout, holenku, to je kumšt.
Co to jsou domovy důchodců?

To je pomsta dětí za jesle a mateřskou školku.
Každá chvíle je tím kratší, čím je šťastnější.
Povinností přítele je uhádnout starost druhého a vyjít mu vstříc dříve, než byl o to požádán.
Nikdy nediskutujte s blbcem. Stáhne vás na svoji úroveň a vyhraje zkušeností.
Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí.
Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.
Zkušenost si dává platit neobyčejně vysoké školné, ale naučí tolik jako nikdo jiný.

Děkuji za Vaši milou návštěvu a doufám, že se zase vrátíte ! ! !

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one